Všichni odjeli na prázdniny. Sítě se naplnily „vystajlovanými“ fotkami. Kamarádka v bikinách. Rozzářené dětské oči na matračce v tyrkysovém nekonečnu. Alpské vrcholky korunované nebeskými neskutečny. Kola. Túry. Zábavné parky. Koupačky. Rodina. Kamarádi. Všichni šťastní, krásní, mladí a evidentně bohatí. Aspoň tak to na sítích vypadalo.
Sdílej článek
Letošní léto bylo kruté. Dýchla na mě ledovým jedem paní závist. Byli jsme totiž doma. Děti hodně nemocné. My unavení. Plány žádné. Dovolená žádná. Vlastně ani moc peněz. Z okna jsme koukali buď na trať, u které se na léto zabydleli ožralové, nebo na zaplivaný dvorek, podělaný od holubů. Marně jsem hledala, čeho se chytit. Výhled z okna na azurovou oblohu, kde se leskne slunce, které tak pěkně dobronzova opaluje, to bohužel nebyl. Marně jsem si lámala hlavu, co je na tomhle dobrého, k čemu je dobré být zavřený doma, když všude kolem se leskl svět zábavy a pohody, a jen evidentně u nás se tak nedělo.
Samozřejmě že takhle uvažovat bylo bludné, depresivní, sebelítostné a deprimující. Ničemu to nepomáhalo, což jsem brzy zjistila. Ale když už do člověk do propasti spadne, je fakt těžké vydrápat se zase nahoru. Mně se to nakonec povedlo… ale nebyla to procházka růžovým sadem. Aspoň začátkem léta rozhodně ne.
Základ je vypnout sítě
Sítě jsou od toho, aby něco chytly, lapily a nepustily. Takže jediná možnost je nenechat se chytit, případně se bez kompromisů vyprostit. Prostě ten facebook nezapnout, instagram nechat spát a fotkám na whatsappu říct ne.
S nejbližšími se uvidíte, jistě vám rádi vše povypráví a možná i nabídnou alba k nahlédnutí. A o ostatních vědět nepotřebujete.
Přehled o tom, co se kde děje, je příjemný, ale nemusí nás zahltit a paralyzovat. A pokud namítáte, že na sítích čerpáte inspiraci, zkuste to udělat obráceně. Nejdříve si říct, co hledáte, a pak teprve se pusťte do samotného aktu.
Jakmile jsem sítím dala rezolutní vale, získala jsem nejen hodinku volného času denně navíc, ale také jsem rázně umlčela závistivé myšlenky. Postupně utichla i zvědavost, co asi dělá ten a ten, a na jejím místě se objevila zdravá nápaditost: my bychom doma mohli třeba udělat TOHLE!!!
Přítomnost mnoha barev a vůní
Každá situace, byť není podle mých představ, může být nazírána z mnoha úhlů pohledu. Znáte to staré přísloví o láhvi, kterou jeden vidí poloplnou a druhý poloprázdnou… I tohle funguje. Stačí se zastavit a rozhodnout se. Fajn, jsme zavření doma, ale můžeme třeba zrestaurovat skříň, roztřídit oblečky, vymalovat nebo vyrobit rodinné album, prostě můžeme tvořit krásné věci i v tom domácím vězení. Věci, z kterých bude mít radost nejen naše rodina. A to pěkně dlouho.
Tak jsme poslali do světa řadu nepotřebných věcí, vyrobili nádoby na bylinky ze starých nepoužívaných obalů a rozeslali homemade pohledy rodině…
Ale především jsme se věnovali jeden druhému. Vědomě věnovali. Leželi na zemi a neměli žádné plány. Jen čas se skutečně poznat.
Utvářet prostor kolem, ať je jakýkoli
Vzala jsem si notýsek a prošla byt. Všechny nápady, které mi jen letmo prolítly kolem hlavy, jsem si zapsala a pustili jsme se do toho, co šlo. Třeba jsme odmontovali odtok u umyvadla a dali pod něj kýbl. A vodou z kýblů jsme začali splachovat záchod. Nebo jsme vymysleli plán rekonstrukce společného dvorku. Čím víc péče se do prostoru kolem uloží, tím je vlídnější a mnohonásobně vám lásku vrátí.
Vděk na každou možnou chvíli
Každý den, ať už je jakýkoli, si píšu věci, za které jsem vděčná. Vděčnost se prohlubuje. Čím více vděčnosti, tím více vděčnosti. Může to být cokoli, třeba úsměv, nebo fakt, že sklenička spadla a nerozbila se. A když se člověk naplní vděkem, s vděkem pak přijímá i ty zdánlivě otravné a nedostačující prázdniny bez zážitků, které by se na síť rozhodně nehodily. A navíc se naučí vděk prožívat už v onom konkrétním momentu, na který pak při psaní vzpomíná. A to je velké plus pro vás! Krásné momenty tak žijete vědomě a vlastně dvakrát.
Takže teď, když jsme přivítali podzim, se za létem ohlížím s blaženým úsměvem. Dívám se na něj z místa, které rozkvetlo péčí, ale především s radostí z vědomě prožitých chvil. Zdaleka nebyly takové povahy, jak by si člověk pro léto snů přál: nikde jsme necestovali, nestanovali, moc jsme se nekoupali, nesportovali, ani nezažili žádné pozoruhodnosti.
Když se vám ale povede dát času, který musíte strávit jinak, než byste rádi, upřímnou pozornost, je ve výsledku svou intenzitou srovnatelný s časem stráveným v nejzábavnějším parku nebo řekněme se zážitkem surfování v Karibiku.
Protože je prožitý v přítomnosti. A přítomnost je zkrátka jen TEĎ, TEĎ a TEĎ. Teď už není.
Vy si chcete z minulosti přinášet závistivé remcání nad vytuněnými příběhy facebooku nebo vzteklý pocit nespravedlnosti z obsesivního sledování dokonalého roadtripu kamarádů po Africe vměstnaného do instagramových fotek? A nebo radši vědomě prožijete domácí nudu, z které ale nakonec vznikne nově vytapetovaná skříň? Má volba byla jasná. Teď je teď a je jen jednou, tak ho chci prožít pořádně.
