Ahoj Robinsoni!

Trochu jsem počítala a zjistila jsem, že „koronaprázdniny“, tedy dobu od zavření škol máme už jedenáct dní. Jelikož je dnes sobota, rozhodla jsem se pro výlet. Ale má se začít zvolna, takže jsme se v klidu nasnídali, podívali jsme se na hranou Krásku a zvíře, u které se vždycky dojmu, potom jsem se začala psychicky připravovat na cestu ven. Je to něco jako výprava na Everest.

Hlavně nic nezapomenout: roušky, rukavice, jak je možné, že nemáme ani jednu do páru? Často se řeší, jak je to s mrňousky a rouškami. Tak my ji máme i pro nejmenší. Samozřejmě ji na obličej nechtěla ani za nic na světě. Zachránila nás Maya: Nakreslila na roušku obličej zajíce. Z roušky se stal módní doplněk a malinká se v ní naparuje jako páv.

Malý výlet

Úspěšně jsme se vypravili. Zabouchla jsem dveře a došlo mi, že nemám šálu. Nevadí, je jaro. Vracet se nebudeme. Před domem jsme zjistili, že jaro se někam uklidilo, vane severák. Má to jednu velkou výhodu. Venku není ani noha. Zdálky jsme zahlédli několik pejskařů, jak spěchají zpět domů.

Vyšlápli jsme kopec k babičce, jíž jsme nesli ušité roušky do zásoby. Setkali jsme se vzorně venku, všichni v rouškách. Bylo to moc milé, dlouho jsme si jen telefonovali. Měla jsem plán, že budeme pokračovat do blízkého lesíku, kde jsem vystopovala veveří hnízdo a chtěla jsem zkontrolovat, jak se veverka má a podělit se s ní o naši zásobu ořechů. Další závan větru rozklepal děti jako osiky, takže jsme vyrazili domů. Cestou malinká proběhla všechny louže, aby pokřtila nové boty, zmáčela si všechny vrstvy až na ponožky. A to byl náš výlet. Pro jednou jsme byli rádi, že jsme zase doma.

Zase pečeme

Doma nám došly veškeré sušenky, takže jsme dnes pekli nejen rohlíky, ale i linecké. Nasypala jsem tam hodně skořice, aby sušenky chutnaly trochu jako esíčka. Nepodobají se esíčkům vůbec, ale dobré jsou.

Dopoledne mi připadalo, že si na celou situaci tak nějak zvykám a už jsem celkem v klidu. Jen přemýšlím nad tím, jak může být člověk tak unavený, když je zavřený na jednom místě. Dočetla jsem se na síti, že bychom měli podporovat malá nakladatelství, moc se mi ta výzva líbila a objednala jsem si tři knihy o lese, o ptácích, o mechu. Jsou to věci, které mi teď docela chybí. Mrzí mě, že se nedostaneme do zooparku, protože je teď baby boom všech roztomilých kůzlátek, jehňátek a králíčků. „Naše“ veverka je moc tajemná, ta nám mladé neukáže.

Odpoledne dostaly starší holky od tatínka úkol: Vyrobit nejkrásnější Ronju. Obě se vrhly k našemu regálu s tvořením a snesly dolů vlnu, lepidlo, barvy, ruličky od toaleťáku, drátky, špejle a další nezbytnosti. Vytvářely loutky do projektu Hrajeme divadlo doma. Těším se, jestli k tomu budeme dělat i kulisy a jestli s nimi něco zahrajeme!

Fakt už budeme muset do obchodu, ale ve skutečnosti se do toho nikomu z nás nechce. Mně se nechce proto, že nerada nakupuji úplně kdykoliv. Manželovi se nechce, protože je velmi obezřetný. Nejvíc chce nakupovat Maya. Škoda, že neunese tolik věcí jako manžel. Vyslala bych na nákup ji!

_tip_