Dětská rádia na Pigy.cz

Ze školky: Práce je to tvořivá, ne že ne

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Když mají děti dělat něco společně, tak je to občas každý pes, jiná ves. Další příhoda ze školky je toho důkazem.

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

„Sedněte si ke stolečkům po skupinách, které se vám vytvořily,“ dávám pokyn. Děti mě poslouchají, to nebývá zvykem. „Hele,“ přitočí se ke mně Karolína, „ňák podezřele to vyšlo. Ale mělo by nám jedno dítě přebejvat. Je jich přece 25 a já vidim šest skupin po čtyřech.“ Zvláštní. Zamyslím se, rozhlédnu, a v tu chvíli mi to dojde. Na Dana, díky mému špatnému počítání, nezbyla kartička, a tak se svědomitě stylizoval do role mazlíčka rodiny Ježkových, což je žížala. Včera jsem jim ukazoval ilustraci z knihy. „Támhle je pod stolem a dělá žížalu,“ ukazuji Karolíně, „máš něco proti tomu?“ „Ani v nejmenším,“ kroutí hlavou kolegyně. On Dan stejně není moc platný člen kolektivu. Jako žížale mu bude dobře.

„Zkuste společně nakreslit, jak to vypadá u Ježkových doma,“ zadávám instrukci a ukazuji na připravené papíry a pastelky. Děti se střelhbitě vrhají do práce, především Mireček, který má během prvních pěti vteřin navrhnutý celý dům. Korzuji mezi stolečky, sleduji, případně radím a hlavně poslouchám, protože to je zase něco. „Tady bude lednička a v ní pivo,“ navrhuje Románek, který se už hodinu drží, aby z něj nevypadlo něco, co nemá. „Tady bude poštel,“ ukazuje Daliborek. „Mušíme tam mít koupelnu a velký zlcadlo,“ přidává se s postřehem Zdeněček, který si s sebou ke stolu samozřejmě neopomněl vzít slušivou taštičku s kulmou a fénem. „Kung-pao,“ chce přispět i Hongkong. A jak má každé dítě vlastní vizi, začínají se z domů rodin Ježkových stávat podobné pekelné výjevy, jaký vytvořil ráno Románek, když měl malovat maminku. „Idi na chuj!“ zahodil Ruslan svou pastelku, když mu Ľubica přeškrtala jeho kalašnikov pověšený nad gaučem.

Pohledem hledám Karolínu, která má ovšem obličej schovaný v dlaních. Asi se směje, protože jí nadskakují ramena. Případně pláče, to se takhle špatně pozná. Hluboce si povzdechnu. „Pojďte mi dát vaše práce, jděte se vyčůrat, napít, a půjdeme ven,“ vzdávám to dnes. Pozdě. Moje pokyny se začaly plnit dřív, než jsem je vyslovil. „Dnes to bolo na kokot, hej?“ utrousí Ľubica, když mě míjí. Podívám se na Karolínu. Nesmála se.

_tip_

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

Sdílej článek

Povězte nám svůj názor