Zrovna jsem vynášela nočník, a když jsme se já a on nacházeli v nejužší části bytu, bílé zdi na dosah po obou stranách, před námi nová komoda s nablýskaným zrcadlem, vedle dvě starožitné čalouněné židle, tak to na mě zase přišlo. Ostrá bolest mi prolétla půlí těla až do kolene, podrazila nohy, ruku vymrštila k podchycení břicha a milý nočník vyklouzl z mého objetí…
Sdílej článek
Obsah oné nádoby letěl, ve chvíli, kdy mne porazila křeč, všude kolem dokola. Nejdřív zasáhnul můj župan. Což o to, to se vypere.
Pak můj obličej. Nevadí, to se umyje. I když to smrdí.
Pak komodu se zrcadlem. OK, vytáhnu sanytol.
Ale co ta čalounění? Co ty zdi?
Shit! Shit! Shit!
Děti maminku nikdy neslyšely takhle klít. A maminka se při úklidu dlouho takhle nezapotila. Zítra koupím malý kyblík primalexu a poptám v čalounictví u kamaráda, co by stály nové židle. Beztak už mi ta zelenkavá lezla krkem…
Ale když jsem druhého dne vyrazila na obchůzky a při každém kroku mi od slabin střílelo směrem k nohám jako na bojišti, rozhodla jsem se jednat. Má dula sice nekomunikuje, ale není přece jediná. Mám ji domluvenou, zaplacenou, mám ji ráda, ale potřebuju pomoc hned! A její absence trvá už dlouho.
Vytočila jsem číslo jiné spřízněné duly a krásně jsme si popovídaly. Poradila mi fyzická cvičení a uklidnila mě. Vysvětlila mi, že akční střílečka, která právě běží v mé hlavní vysílací relaci, je pravděpodobně důsledek přetočení miminka, a doporučila mi postup, který od křečí uleví. Už jen to, že jsem si mohla popovídat s někým zasvěceným, působilo jako balzám. Ale především skutečnost, že se křečím během dvou dnů významně obrousily hrany, díky čemuž jsem přestala vylévat nočníky, mě absolutně nadchla.
A o týden později na UTZ paní doktorka konstatovala, že miminko je hlavou dole… Byla jsem z toho tolik dojatá! A tak moc hrdá, že si mláďátko našlo způsob, jak se pro příchod na svět svědomitě připravit! Takže jsem se rázně rozhodla, že nezůstanu pozadu a nechutně dlouho odkládané přípravy rozjedu ve velkém: koupila jsem pupalku a lněné semínko, objednala aniball, dala si pár datlí a zapila to maliníkem. Zítra opráším dýchání. A jako bonus se hned vzápětí ozvala má smluvená dula, že si dáme další týden schůzku. Asi nějak na dálku vycítila, že až teď je ten správný čas pro naše setkání: sama jsem si (díky aktivitě drobečka) přeci došla k tomu, že opravdu chci pro hladký porod něco udělat a nejen o tom kecat a snít.
Ono to půjde. Však my to dáme!
