Dětská rádia na Pigy.cz

Čtyřicet odstínů šedi II

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Když člověk nemá rád sám sebe, je na sebe přísný. Honí se za nedosažitelným ideálem a tahle marná snaha se pak nutně promítá i do jeho postoje k lidem a ke světu. Mě to dohnalo až na terapii. A tam se mi konečně otevřely oči.

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Dozvěděla jsem se na sebe třeba to, že když se věci kolem odvíjejí podle mých snů, přání a ideálů, tak je miluju. Přijímám bezpodmínečně. Jsem chodící zenová láska. Prostě milionová! Ale jakmile nezapadají do tabulky dokonalosti, jsou zlé, plné netvorů a bazilišků, hroutím se. Odmítám je. Ale fatálně. V těch chvílích bych se úplně vážně klidně nechala odvést do blázince.

Najednou jsem to černobílé vidění světa uviděla v každé vteřině svého života, v každé své myšlence, v každém pocitu, v každé odpovědi… Jakmile jsem vyslovila: „Vždyť já vlastně vidím svět úplně černobíle, jako v pohádkách!“, jsem uslyšela cvaknout zámek, andělé zazpívali pětihlasné Haleluja a já zůstala sedět tumpachová a čučet do blba. A terapeutka se tiše zeptala: „A víte, že mezi bílou a černou máme ještě minimálně čtyřicet odstínů šedi?“

Chvíli trvalo, než jsem tenhle „aha“ moment zapracovala do procesu každodennosti. Ale čtyřicet odstínů šedi, věřte mi, narvete úplně všude… Vlastně normální život je spíš o čtyřiceti odstínech šedi a opravdu velmi málokdy se zjeví nějaká bílá či černá, a i to je diskutabilní. A já to doteď žila obráceně.

Časem jsem se svým celoživotním černobílým brýlím začala raději smát.

Nosila jsem je opravdu pořád: obchody jsem dělila na špatné a dobré, manželovy odpovědi na banality tipu dobré ráno na správné a špatné, poslušnost dcery při oblékání na dostatečnou a nedostatečnou, dokonce i rychlost vyprázdnění psa při ranním rychlovenčení mohla být buď přijatelná, nebo nepřijatelná… a to raději ani nemluvím o všudypřítomném hodnocení zásadních věcí: přijetí sebe sama, stálost vztahů, vědomí, že jsem máma, manželka, že zkrátka jsem, že něco dělám, říkám, že jsem se nadechla…

Tak jsem se rozhodla skončit s pohádkou a začít svým životem psát o fous pravdivější příběh. Když už prostě nemůžu být pořád super bílá, tak můžu být aspoň tak nějak šedá, ale nemusím být hned černočerně černá, ne?

A víte, na čem se má milovaná čtyřicítka projevuje nejlépe? Na rozvodovosti našeho manželství. Dřív jsem k té extrémní variantě, k té fatální konečnosti vztahu sahala pokaždé, když to z mého pohledu nebylo ideální. A víte, jak často to bylo? No jasně že pořád. Na vyplňování rozvodových formulářů jsem expert! Ano, máme přesně jeden z těch vztahů, co se bilionkrát rozpadl a zase složil. Jsme přesně ti, kterým na tragicky pronesenou větu „Tak jsme se definitivně rozešli…“ doprovázenou záplavou krokodýlích slz přátelé s úsměvem a donebevolajícím klidem odpoví: „A kdy se zase definitivně dáte dohromady?“ Už vím, proč se nám shovívavě smáli.

Už vím, proč jsem měla vždycky sklony k fanatismu.

Něco extrémně nejíst, někam extrémně nechodit, něco extrémně zvládnout. Už vím, proč jsem byla prostě buď příšerně šťastná, nebo zoufale nešťastná. Ten zlatý střed, to jednoduché „mám se dobře“, tu prostřední šedivou, to, že pár věcí je dost dobrých, a pár zatím nic moc, jsem prostě v paletě neměla. Teď se učím šedivou nejen vidět, ale i malovat… a světe div se, jsi o tolik barevnější!

A jako bonus jsem dostala i vyrovnanější vztah ke svému tělu, co na tom, že není ideální (ano, ideál je jen morbidní vidina, důležité je, že je dokonalé, protože dokonalost je to všechno, co je teď, všechny ty barvy šedivé), ale s klidným svědomím už si můžu říct, že mám fajn prsty u nohou a oči, zadek se mi klepe a na břiše mám strie a špeky, ale zase je mám po porodu, což znamená, že mám děti.

A vy si zase můžete říct něco jiného, protože vaše paleta těch báječných šedivých je zase o něco jiná, možná není ideální, ale určitě je dokonalá tak, jak je.

Můj starý slovníček pojmů:

Ideální – Cíl. Životní meta. Tam jdu. Pevně tesaný. Dokud tam nedojdu, nemůžu být šťastná.

Dokonalý – Synonymum k ideální. Zcela stejný význam.

Můj nový slovníček pojmů:

Ideální znamená úzký, osobní průhled, subjektivní představa čehosi. Má okamžitou výpovědní hodnotu. Ideál může být zdrojem informací. Může fungovat jako bič k vyššímu a lepšímu výkonu. Ovšem jde o nepoužitelné měřítko kvality, občas je zkreslené, nekonstruktivní. Ideál je proměnný. Je třeba ho brát s lehkostí.

Dokonalé je to, jak to je. I když to třeba není ideální.

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

Sdílej článek

Povězte nám svůj názor