Dětská rádia na Pigy.cz

Deník opět těhotné matky. Epizoda 15: O dotecích, oblečení, sexu a jiném 1

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

20.–22. týden. Můj rostoucí pupík snese jen určité množství doteků a to plně obstarávají mé starší děti. Každé ráno se vzbudí s touhou miminko pomazlit a něco přísně tajného mu pošeptat. Otázka, kdy už se konečně narodí, je nejčastější dotazovanou hned po všeobecném „proč“.

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Když se loučí, nezapomínají bříško pusinkovat, když něco baští, dávají mi drobky pod triko, když si hrají, berou nenarozené mládě do hry, a to všechno doprovází bohaté mimochodné i vědomé tlapkání, osahávání i olizování, nebo dokonce odhalování pupíku na veřejnosti. A večer, po celém kontaktním dni, pusinkují nejdřív bříško, pak nás a pak zase bříško…

Většinou je to krásné a dojemné. Ale někdy je to na mě prostě moc. Moc pusinek, moc slov, moc otázek, moc prudkých pohybů kolem břicha, moc nebezpečí ze strany nevypočitatelných dětských trajektorií. Nebo když starší dcerka usedavě pláče, že chce, aby se mimino narodilo hned teď a proč mu to tak dlouho trvá, a k tomu nesnesitelně kňourá, že už to nevydrží, a slintá na mé jediné společensky únosné těhotenské tílko…

Když jsme u toho, těhotenská móda! To je kapitola sama o sobě!

Jakmile se ohoz povede, je to krásné, sexy, ženské. A když nesedne, jde přímo úměrně k aktuální velikosti břicha o olbřímí trapas. Čím větší břicho, tím lépe musí být oblečené, to je pravidlo č. 1. A ne! Není pravda, že si vystačíte s těhotenskými legínami a oversize košilí. Stačí to na doma, na soukromé nošení. Ale co normální život? Strávit půl roku, kdy je (nejen) břicho velké, větší a pak největší, v domácí karanténě zkrátka nejde.

Dědit oblečky je fajn. Ale každá jsme jiná. A v jiném stavu to platí tuplem. Tam, kde mi sednou nohavice, tlačí mě těhotenský pás. Tam, kde mi sedne ta legrační klokaní guma, je mi bachratý zadek. Vydat se na těhotenské nákupy by bylo sice pěkné, nicméně udržitelně smýšlejícímu jedinci, který rád nakupuje férově, kvalitní a nejlépe lokální, tedy dražší věci, s myšlenkou, že už je bude nosit do konce života či do roztrhání, a cíleně se snaží vyhýbat kolekcím běžných řetězců, je nakupování veledrahého těhotenského oblečení řekněme proti srsti. Nechce se mi dávat super velké peníze za něco, co za pár měsíců budu přeprodávat. A aby se to na přesyceném trhu vůbec chytilo, tak hluboce pod cenou. Takže místo abych si vynášení vymazleného kousku patřičně užila, protože jsem jeho výběrem strávila hodiny a dala za něj manželovu výplatu, se budu úzkostně hlídat, odhánět od sebe děti s věčně opatlanými končetinami, a to všechno ze strachu, abych oblečení trvale neponičila a cenu ještě markantněji nesnížila. Ale zase nechci být nevkusný strašák navlečený do dědovy flanelové košile. Takže co sakra s tím?

Hledám po půdách i po půdách známých, sekáčích, kombinuju, vyměňuju, povoluju, dokonce i přešívám. A především: dávám si na oblékání mnohem více času! Model, který mi sedl před třemi týdny, už mi dneska pravděpodobně sedět nebude… Mám radost, když se mi outfit povede. Pocítím to okamžitě – nic nikde netáhne, břicho v teple, ale nepotí se, sedí mi barva a nejsem ani almara, ani pytel.

Samozřejmě, nastávají chvíle paniky, které dokáží zabít den. Chodí ruku v ruce se spěchem a stresem: oblečené děti v předsíni se paří v předepsaných nepromokavých zateplených bundách, na zádech mají těžké batůžky na táborovou výpravu, čas na hodinách nemilosrdně ukazuje, že už čtvrt hodiny jsme měly být na cestě. A já nemůžu najít NIC na sebe. Ale opravdu zhola NIC. Šatník vzhůru nohama, zkusila jsem všechno, všechno: blbá barva, tohle táhne, tady velký, moc teplý, tady malý, tohle dneska ne, tohle vyhodím úplně…

Potím se silně. Tak silně, že to začínám i nepříjemně cítit. A to jsem stále ještě úplně nahá. V rouše Evině poskakuju před hromadou nepoužitelných hadrů: není mi podprsenka, kalhotky se mi zařezávají a ze zbytku se mi chce plakat.

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

    [recaptcha id:contactRecaptcha]

    Sdílej článek

    Povězte nám svůj názor