Na samý závěr své těhotenské kariéry jsem se od manžěla konečně dozvěděla ožehavé tajemství: u porodu být nechce. Radši by byl někde s kamarády a na narození třetího potomka si připil z dálky. Doslova řekl, že by přišel až k hotovému. Tak a je to venku.
Sdílej článek
Jak už padlo: kdybych ho požádala, ať se mnou při porodu je, protože bez něj to nedám, ani na vteřinu nezaváhá. Podpoří mě a stejně jako minule si odžije vedle své hekající manželky inkarnaci porodní asistentky a duly v jedné osobě a pauzu si nesměle dovolí nejdříve po 12 hodinách intenzivního svírání kosti křížové… Jenže já to bez něj dám.
Ale abych byla upřímná i já k vám… Síla internetu je mocná! Videa hypnoporodů, kdy nastávající otec i rodící žena v něžném objetí společně prodýchávají kontrakce, on jí zamilovaně hledí do oroseného obličeje a omývá bříško hedvábným šátečkem, a pak společně rozevřenou dvojnáručí vítají na světě milovaného potomka, mi učarovala a zanechala ve mně znepokojivou touhu. Nevadí. Porovnám se s tím. Sen o milování během porodu zařadím do své knihy o velebludech, realizaci si schovám na nějaký další život, přičemž v tom současném ji v bdělých snech alespoň detailněji rozpracuju, zatímco hupsnu nohama pěkně na zem.
Protože, čistě pragmaticky, muže k porodu bych doopravdy potřebovala jen ve chvíli, kdy by se něco podělalo a já musela do narkózy. V tu chvíli by byl nezastupitelný. I proto jsme se spolu nakonec dohodli, že bude někde poblíž a dorazí až na grandiózní finále. Ale oba si od srdce přejeme, ať u porodu potřeba není a ať do třetice dostane, co si zaslouží: vymazlenou a nádhernou, jen decentně nalíčenou manželku, co ani nezakřičela, ani se nepokadila a ničím neumazala, jen čistě, téměř neposkvrněně porodila a teď elegantně odpočívá na poduškách v nažehlené krajkové košilce, smyslně našpulená a připravená uvítat milovaného manžela, a vedle, v naškrobené čepičce hajinká vyvoněné děťátko, usměvavé, ano! Všichni přítomní se usmívají, andělé pějou, a když otec vchází do pokoje, kde je ještě cítit vůně mysteria zrození, z nebe spadnou girlandy a novorozeňátko na tatíčka zamrká jedním očkem tak, že si ho navždy kolem prstu omotá…
Dobrá tedy! Takhle to pro chlapa bude mít třeba stejně euforický ráz jako pro ženu ten moment, kdy se lehce fialové a upatlané dítě vyloupne na svět i se směsí různých tkání a tělesných tekutin, nadechne se, zařve z plných plic a poprvé spatří světlo Boží a hned pak oči matčiny.
