Dětská rádia na Pigy.cz

Jak být na mateřské a zůstat ženou aneb Jak nevyhořet… 1. část

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Jsem tak unavená. Vyměnit plenku. Nemám na sebe čas. Připravit příkrm. Kde skončila moje kariéra? Zajistit dětem program a vzdělání. Kde je moje mladé tělo? Nekonečné hromady dětských oblečků. Kde jsou moje aktivity, moje koníčky, moje vymazlené outfity, moje projekty, moje vzdělávání, moje cestování? Řev. Asi zuby nebo prdy. Musím běžet. Kdy jsem naposledy udělala něco pro sebe? Nesnesitelný řev. Dopíšu to jindy…

Sdílej článek

Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Abych jako správná (tedy uvědomělá a informovaná) matka z 21. století předešla strašákovi jménem syndrom vyhoření na mateřské dovolené, nechala jsem se inspirovat články, které nabízejí ověřené rady. Tohle je výňatek ze seznamu, na který se mám podívat, až mi bude ouvej, a který mi zaručeně pomůže. Dopisuju do něj stále nové položky a zatím z něj jaksi nepochopitelně neubývá…

  • Jít si zaplavat, zaběhat, do sauny
  • Cvičit (!), jíst zdravě, stáhnout diastázu, zlepšit kvalitu pleti
  • Dočíst Mornštajnovou, shlédnout seriály, které jsem zmeškala (od poslední série GOT)
  • Aspoň jednou za 14 dní jít někam sama, jednou za měsíc na rande
  • Sex, něžnosti, jít na masáž, nechat se ostříhat, jít na kosmetiku
  • Chodit po horách, zaplavat si v moři
  • Koupit si něco na sebe, udělat si pořádek ve svých věcech… a bla bla bla

 

Upřímně mě ale moje záchranné laso spíše frustruje. Ukazuje, co všechno by mohlo být a není. A v každodenní intenzitě totálního mateřského nasazení s pohledem do tohoto – v tomto životě už nejspíš „neodfajfkovatelného“ seznamu – pomalu ztrácím nejen samu sebe, ale i orientaci v tom, co vlastně doopravdy chci.

Jak to tedy udělat, abych byla mámou, ale nepřestala být ženou, a aby mě přitom péče o dítě nepřestala bavit a naplňovat? Dochází mi, že pokud se „žena“ kamsi vytratí a úplně ustoupí „mámě“, může se velmi lehce vytratit trpělivost a s ní i něha, někdy dokonce i láska. A kde chybí láska, tam sedm let tráva neroste. A ani pšenka nekvete.

Pouštím se tedy do další detektivní činnosti. Chci zachránit svou vnitřní „ženu“. Plnění seznamů nebude moje vyvolená cesta. Nemusím být Sherlock, abych lehce odhalila podstatu většiny doporučovaných řešení: Pečuj o sebe! Nezanedbávej se! Miluj se!

Dobrá tedy, challenge accepted! Pojď, sebelásko.

První den slavím úspěch hned ráno několikaminutovým pohledem do zrcadla. Vpíjím se sama době do očí, ignoruju bordel a děti, co se na sebe za každou cenu snaží strhnout pozornost, a taky vše volně v prostoru stojící a láskyplně si šeptám doporučenou mantrou: „Jsi krásná a spokojená, moc tě miluju a přeju ti hezký den!“ Chvilka osobního vzplanutí končí nekompromisním pádem keramického zásobníku na mýdlo. Dopadá na italské dlaždice v hodnotě přibližně 2000 Kč/m2, které se tím pádem navždy označkují a zásobník přestává existovat. Má dobrá energie vyšumí kamsi do éteru. Zcela nepromyšleně si během zlomku vteřiny nenávratně pokazím karmu a hvězdný start mé slibné proměny zpět v ženu, která miluje samu sebe, bere za své. Měním se ve vzteklou tyranosauřici, jejíž rozzuřenost roste exponenciálně s každou další nehodou: polité šaty a pribináček na nově vymalované zdi, křupky nadrolené v koši čistého, nažehleného prádla, šarvátka, která vyústí ve stržení závěsu. Pro tuto chvíli pozastavuju veškeré operace směrem ke spokojené „ženě“. Není čas.„Matka“ má moc práce.

Proto na to další dny jdu fištrónsky. Zařizuju si hlídání a jdu běhat. Večer místo usnutí s dětmi zkouším cvičit a pro začátek začnu aspoň hledat na internetu novou kadeřnici. Celé mě to stojí dost logistických sil, silné odhodlání a energii, aby ta verva před okolním světem obstála. Ovšem pak se cosi přihodí a zhruba týden opět není čas… A po všech těch náročných pokusech o včlenění sebepéče do systému se slehla zem a zůstala jen pachuť dalšího neúspěchu. Pečovat o sebe nárazově zkrátka z dlouhodobého hlediska nefunguje!

Pochopitelně! Chce to sebepéči zařadit do každodennosti, zautomatizovat, postavit lásku na rovinu s jídlem a dechem. Jenže to je tolik práce a výsledek se dostavuje tak příšerně pomalu… A na prahu černé bezedné propasti jménem vyhoření, z které plameny šlehají do závratných výšin, tak blízko oslepující a konsternující destruktivní síle, se tak špatně dělá jakýkoli krok jiným směrem. Vlastně je mnohem lehčí do té pasti vstoupit, nechat se sežehnout na uhlík, rozpustit se v ní a pohřbít tu neschopnou vnitřní „ženu“.

Ale nevzdávám to! Počkejte si na pokračování.

Napište nám

Máte zajímavý recept? Tip na akci? Náměty, které by Pigymámu zajímaly? Napište nám je! A můžete se stát redaktorkou Pigymámy!

    [recaptcha id:contactRecaptcha]

    Sdílej článek

    Povězte nám svůj názor