Jak to vypadá, když je na rodičovské tatínek? Jak se cítí a jaké má zážitky? Tentokrát přinášíme díl o zimních vyjížďkách s kočárkem.
Sdílej článek
Mimi spí a já jedu. A jedu. A jedu… Mobil mi počítá kroky, a i když se snažím chodit pomalu, mám každý večer splněn limit deseti tisíc kroků. Což o to, v létě to není kdovíjaký problém, ale teď v zimě?
Ruce přimrzlé k madlu, o prstech na nohou jsem naposled slyšel někdy v září a obličej rudý od mrazu a větru. Mimi pěkně leží zachumlané do několika vrstev a vůbec nevnímá, co se kolem něj děje. Taková nespravedlnost! A k tomu nuda.
V okruhu nějakých tří kilometrů už neexistuje jediná ulice, kterou bych aspoň jednou neprojel. Mám přesně otipované domy, kde je štěkající pes, protože to by tak bylo, aby byl budíček nějakých pětačtyřicet minut cesty od domova. Ale co, patří to k tomu, tak zítra zase vzhůru ven.
_tip_
