Řekla bych, že šestinedělí je jedním z nejzáhadnějších období života ženy. Před tím, než se rozhodnete mít děti, vám totiž nikdo neřekne, co oněch šest neděl po porodu vlastně představuje a co vás čeká. A vlastně je to možná i dobře, protože některé informace by nejspíš spolehlivě mohly zastoupit funkci antikoncepce.
Sdílej článek
Je vcelku zajímavé pozorovat své známé a kamarádky, jak každá z nich prožívá šestinedělí zcela odlišným způsobem. Občas mě některé svým chováním malinko zaskočí a překvapí, někdy se zase jen pousměju a vidím v jejich počínání sama sebe, když jsem se stala čerstvou maminkou. Často mám chuť je obejmout a říct jim, ať se nebojí, že všechno bude zase v pořádku, že jsme v tom všechny spolu a nějak jim předat svou jistotu a zkušenosti, ale nejde to. Každá si tím zkrátka musíme projít sama. Některé z nás mají cestu šestinedělím hodně trnitou, jiné jí proplují s lehkostí vánku a u někoho je to doslova bitva. Tak, jako je každé miminko jiné, je i každá maminka zcela unikátní a každá z nás má svou vlastní cestu mateřstvím.
A proto jsem se naučila nesrovnávat. Občas je to těžké a většinou vám to dojde až u druhého dítěte, ale je to zcela zásadní poznání! Děti jsou totiž opravdové osobnosti už od prvních dnů života a s postupem času se jejich povaha dere stále víc a víc na povrch a my můžeme tento úžasný proces pozorovat s úžasem a to přímo z první řady. První týdny a měsíce jsou zkrátka magické a neopakovatelné. Miminka během nich udělají obrovský pokrok v neuvěřitelně krátkém čase a až s dětmi člověku dojde, jak ten čas strašně rychle letí. Zní to jako klišé, ale je to tak.
Protože jsem měla děti hodně brzo, vlastně jako první ze všech svých kamarádek, naskytla se mi úžasná příležitost pozorovat své nejbližší přítelkyně, jak vstupují jedna po druhé do mateřství a jak si v jeho začátcích počínají. Učím se je nesoudit a co je pro mě nejtěžší, zkouším jim neradit, protože všichni víme, jak je to s nevyžádanými radami. Naopak si velmi dobře vzpomínám, jakou oporou pro mě v prvních dnech a týdnech po porodu byla má úžasná porodní asistentka a snažím se být tu pro ně. Nejvíce totiž pomůže slyšet, že jste silná a úžasná a že si vedete skvěle. Místo milionu protichůdných rad co dělat a co naopak ne, které se na vás najednou hrnou ze všech stran, a na které si stejně většinou každá musíme přijít tak nějak sama. Proto zkuste i vy po porodu najít někoho, kdo vás vyslechne a bez zbytečných rad vás povzbudí a je prostě jen s vámi.
Kdybych měla sepsat desatero, kterým by se měla řídit každá šestinedělka, znělo by asi takhle:
- Vše je jen dočasné.
- Nezkoušej si své staré džíny dřív, než dva měsíce po porodu.
- Odpočívej, když miminko usne.
- Pokud potřebuješ pomoc, neboj se si o ni říct.
- Najdi si čas pro sebe.
- Domů si pouštěj jen návštěvy, o které skutečně stojíš.
- Zapoj do péče o domácnost a o miminko partnera.
- Každý den si dopřej něco, co máš ráda.
- Pláč je způsob komunikace, neboj se ho.
- Užij si to a žij přítomným okamžikem, svět počká.
