Je spousta věcí, kterým se v šestinedělí chcete vyhnout. Jmenujme třeba nevyžádané návštěvy, nepředvídatelné zprávy, vytopený byt, neodkladnou rekonstrukci potrubí atd. A naopak je jen pár věcí, které si pro své šestinedělí přejeme všechny: klid, pohodu, a především zdraví pro celou rodinu.
Sdílej článek
První díl, Druhý díl, Třetí díl, Čtvrtý díl, Pátý díl, Šestý díl
U nás se klid, pohoda a zdraví (chodí rády pospolu) rozloučily přesně 10. den domácího pobytu. A pak už se to do konce šestinedělí jen pytlíkovalo a upachtěně nahánělo. Ale po idylickém rodinném zahnizďování se slehla zem.
První letmé náznaky komplikací se hlásily, už když jsme se vraceli z porodnice. Nejprve manžel jen tak mimochodem zmínil, že obývák je kompletně pod igelitem, tak ať se neleknu. Prach po instalaci nástěnné knihovny zatím nebylo kdy uklidit. Fajn, co se dá dělat. Jako umím si představit, jak příjemné by mohlo být vrátit se s nedotčeným novorozencem do bytu, kde zrovna neprobíhá stavba se všemi následky vrtání, bouchání do zdi a řezání dřeva, ale aspoň budu mít o pádný důvod víc, proč nevylézat z postele po dobu blíže neurčitou.
Jenže další znepokojivá vlaštovka na sebe nenechala dlouho čekat. Tchýně píše: „Do teď bylo vše ok, ale zdá se mi, že na ně leze rýma.“ No tak to snad ne! Mezi řádky jsem totiž vyčetla zhruba toto: „Nechci tě zbytečně stresovat, ani zbůhdarma plašit, ale to, že jsem se vůbec odhodlala před tebou vyslovit krajně otravný prudapojem rýma ve chvíli, kdy se vracíš z porodnice se čtyřdenním miminkem, znamená jediné. Starší děti ji mají jak z praku. Zelenožlutá, i s kašlem, možná se přidají uši.“ (V případě tchýně jsem si domyslela i absolutně nevyžádanou radu: „Doporučuju okamžitě nasadit antibiotika celé rodině, do uší, očí, nosu, raději širokospektrální, protože co kdyby to náhodou vlezlo i na průdušky nebo do močáku, pokud možno tedy i novorozenci.“)
Rýma, rýmka, rýmička samozřejmě nikoho nerozhází. Ale novorozenec s rýmou? To neeee!!! To prostě ne.
Co s tím? Separovat rýmou infikované ve speciálním pokoji? Nasadit i na doma nenáviděné roušky? Odříznout starší úplně? Odložit čas rodinného soužití na období bezrýmové? To bychom se ale mohli v kompletní sestavě potkat až v létě…
Žádné z mých extrémních opatření se nekonalo. Pomodlila jsem se za silnou obranyschopnost mateřského mléka, sama sebe v duchu ubezpečila, že mám všechny potřebné protilátky – rýmu jsem neměla léta – a uchlácholila se myšlenkou, že děti všeobecně mají rýmu neustále, tím pádem na virový welcome drink musí novorozenci z početnějších rodin být od přírody bohatě vybaveni. A ten náš už přežil horší věci, než je nějaká rýmička, i když jsou mu teprve čtyři dny. Velkoryse jsem (především pro svůj dobrý pocit a abych před babičkou prokázala zodpovědnou i bez plošného nasazení antibiotik) stanovila příznivě dostupný cíl: uchránit mimino v kategorii líbání, olizování, pčíkanců a posmrkaných kapesníků.
Pak nastal zkrátka křest ohněm, respektive rýmou…
A rovnou můžu navázat tím, že ochránit mimino od pusinek, olizování a pčíkanců starších sourozenců se jednoznačně nepovedlo. Přísahám, že to na tuty ani nejde. Rýma, nerýma, hned v první minutě dostalo to nebohé nemluvně zásahů hned několik. Úzkostné hlídání nudlí a upatlaných kapesníků mě hnalo akorát k nepříčetnosti, takže jsem postupně slevila i z tohoto jediného zavedeného opatření a prostě se na to vybodla. Smířit se s tím, že náš novorozenec ochutná sople o hodně dřív než mrkev, byla sice dobrá volba, ovšem miminko samozřejmě neochránila.
Pár dnů odolal. Pak ho ta potvora dostala.
Jak já to nesnáším! Když se bezbrannému ňufíčkovi zaleje miniaturní nosánek hektolitrem hlenů! Chrchlá, trápí se, nemůže spát v leže, budí se i v šátku, nemůže se pořádně naducnout mlíkem, nemůže nic. Takže hnedle takhle zčerstva, jsme si střihli pár bezvadných nocí, typicky rýmou a kašlem počmáraných…
Ale vlastně pořád dobrý! Dopoledne jsem navázala mimino tátovi a prospala se nerušeně třeba i celou hodinu! Kdybych bývala tušila, že tahle bezvadná manželská symbióza brzy vezme za své, zkusila bych naspat těch hodinek do zásoby víc… A to i přesto, že vím, že to nejde.