„Vypadáš na holčičku, seš taková volezlá.“ Co neříkat nastávající matce?

Nebylo složité v osobním průzkumu rozpoznat, že rady těhotným daleko častěji a raději udělují ženy. Samozřejmě to má svou logiku. Muži maximálně utrousí nějakou nejapnou poznámku typu: „Čau, buřte.“ nebo „Ty ses nějak přežrala ne?“. Zatímco ženy (většinou sami zkušené matky, ale rozhodně to není podmínka) rozdávají rady, popřípadě komentují nějaká vaše rozhodnutí mnohem častěji a s velikou vášní.

Zde je takový výběr toho „nejlepšího“ ze seznamu Co neříkat nastávající matce.

„Ty chceš rodit tam, jo? Blázne!“

Máte téměř stoprocentní jistotu, že narazíte na někoho, kdo vás bude od místa, kde plánujete porodit, odrazovat. Nejspíš neexistuje porodní zařízení, kde by se rodilo vždy bez komplikací a k naprosté spokojenosti všech. Naopak mnohdy i ty renomovaná gynekologicko-porodnická oddělení mají ve své historii nejeden černý puntík.

Je jasné, že dotyčný „hrůzonaháněč“ vám začne velmi barvitě popisovat nějaký tragický krvavý příběh z vaší vysněné porodnice. Emotivní reakce okolí samozřejmě nabývají na intenzitě, čím alternativněji k porodu přistupujete. A tak plánujete-li dokonce porod v domácím prostředí a nemáte zrovna matku dulu a otce šamana, obrňte se trpělivostí, pečlivě si připravte argumenty, nebo si to, pro klid duší všech, nechte pro sebe jako sladké tajemství.

„Chceš tyhle šaty? Do těch by ses vešla.“

Není lepší způsob, jak dát někomu najevo, že vypadá jako velryba, než mu nabízet oblečení velikosti menšího cirkusového šapitó. Komentářů na vaše rostoucí břicho si během těhotenství užijete mnoho.  Asi je potřeba se s tím prostě smířit, stejně jako s přibývajícími kily. Sice by to nemělo být přirozené a automatické, že vám lidi budou říkat „Ty máš teda panděro. To bude pěknej macek.“ Nebo v opačném případě: „Takový bříšátko! Ten tam chudák vůbec nemá místo.“ Ale zdá se, že je to marný boj. Můžete se uklidňovat tím, že vám dotyčný prostě jen závidí, že vaše přibývání na váze je zdravé a žádoucí, a tak si můžete dopřávat, zatímco on se musí hlídat.

„To bude dřív!“, „To bude kluk!“, „To bude holka!“

Říkám jim věštci – lidé, kteří k vám přijdou, kouknou na břicho a řeknou, kdy a co porodíte. Nemyslím mého gynekologa, ten má většinou k ruce nějaké monitorovací zařízení, ze kterého čte, co vidí a většinou se trefí.

Během prvního těhotenství jsem dospěla k názoru, který mi byl mnohokrát různými odborníky (lékaři, porodní asistentky, duly) potvrzen, a sice, že tvar břicha nenapovídá nic o pohlaví dítěte. Ano, občas mají ženy čekající chlapečka bříško více do špičky, zatímco s holčičkami bývá kulatější do stran, ale úplně klidně to může být naopak. Kluk vám také klidně může ubrat na kráse. Holka z vás naopak nemusí udělat chodící obludu.

Jediné, čím si můžete být celkem jisté je, že když vám jednoho krásného dne břicho nápadně klesne, pravděpodobně začínáte rodit.

„Při porodu ti bude všechno jedno.“

S touto větou mám osobní problém, protože ji prostě považuji za lež. Myslím si, že ji nejčastěji říkají ti, kteří buďto byli u porodu někoho jiného, ale sami nerodili, nebo lidé, kteří zažili hrozný porod, ze kterého mají trauma do konce života. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Při porodu vám totiž opravdu není  jedno nic. Naopak všechny smysly jedou na tisíc otáček, jen se díky přírodě vaše pozornost soustředí na dění uvnitř vašeho těla a to okolo řešit nechce.  Ano, pravda je, že od určité fáze už prostě „jen“ rodíte a nechcete se zabývat ničím jiným, ale to rozhodně neznamená, že vám jsou věci jedno a navíc, že na vás okolí nijak nepůsobí. Naopak: každý, kdo se kolem porodu ochomýtne, by si měl naopak uvědomit, že svým chováním může jeho průběh velmi ovlivnit.

„Chceš se po porodu počurávat?!“

Tato věta tak nějak obecně shrnuje všechny vyhrůžky vašeho okolí, když se chystáte dělat nějakou náročnější aktivitu, než ležet na levém boku (v této poloze se prý živiny z placenty dostávají nejlépe k miminku).

Nemusíme si snad ani říkat, že v těhotenství bývá žena více unavená, a to ji logicky vede k tomu, aby si častěji i během dne dopřála odpočinek. To ale rozhodně neznamená, že by nastávající maminky nesměly dělat aktivity, které jim vždy dělaly radost a hlavně, na které se stále cítí být dost fit. Není málo žen, které říkají, že poslední týdny před porodem jim bylo nejlépe, a tak ještě rychle dodělávaly domácí resty a vše pěkně chystaly na příchod miminka, protože do té doby jim to žaludeční nevolnosti, návaly horka a jiné problémy značně komplikovaly.

Opravdu si nevyvoláte předčasný porod, když si zasadíte na zahradě pár kytek. Těhotenství je v životě ženy skvělá příležitost, kdy se naučit poslouchat své tělo. Možná se ukáže, že nepatříte k těm, kterým dělá dobře zahrát si pár týdnů před porodem volejbal ani zacvičit si těhotenskou jógu, ale důležité je, abyste naslouchaly sobě, a ne výhrůžkám okolí.